3. kapitola

28. července 2016 v 11:54 | Veronika Vé |  Vlkodlačí děvče

3.

"Mohl být hezčí, ale zatím to musí stačit. Stejně předpokládám, že co nevidět budeš zase kupovat nový." prohlásila máma, když mě viděla ve dveřích s novým kobercem.
"Tohle teď vážně potřebuju slyšet." prohlásila jsem otráveně.
Mezitím, co máma vyšilovala kvůli zbývajícím poškrábaným kobercům, já se dolopotila s kobercem až do předsíně, kde s žuchnutím přistál na zem.
"Abigail, doufám, že si uvědomuješ, že takhle to dál nejde." řekla přísně, ale klidně.
"Co jako?" Byla jsem už vážně podrážděná. Nejdřív to ráno, pak rozmluva s Tomášem kvůli narozeninám a teď tohle. "Co jako dál nejde?!" vyštěkla jsem, když mi nedopovídala.
"Musíš se to naučit nějak ovládat. Nemůžeš domů přijít jako zvíře a všechno tady zničit." pronesla chladně a slovo "zvíře" zdůraznila. Do očí se mi nahrnuly slzy, prohlásila mě zvířetem. Vím, v co se každý úplněk proměňuji. Vím, že bych se měla naučit ovládat, když se proměním. Ale NEVÍM JAK!
"Děláš si ze mě srandu?!" začala jsem na mámu řvát. "Celou dobu se snažím přijít na to, jak se ovládat, když se proměním v to, co ty nazýváš zvíře, ale zkrátka NEVÍM, jak na to! A ty, místo toho, abys hledala v těch svejch podělanejch knihách, tak nic neděláš a jenom nadáváš. To je strašně lehký! Vlastně celej tvůj život byl vždycky lehkej, tak jak bys mě mohla pochopit!" zařvala jsem na ni a do očí se mi vedraly slzy. Máma už nic neřekla, jen odešla. "Jo, to je jediný, co umíš…odejít." pronesla jsem do prázdna a zamířila do svého pokoje.
Nechápe mě, jak by taky mohla? Je zaklínač…a já? Zvíře. Tak mě nazvala, zvířetem. Nevěřím, že mi tak řekla. Vždyť je to moje máma! Nechala jsem slzy volně stékat po tvářích. Vlastní máma mě nepodrží. Kdo tedy?
"Abigail, můžu dál?" zašeptala Nicol, když už téměř byla v pokoji. Tohle dělá pokaždý, pomyslím si. Vždy, když slyší něčí hádku, jde pak za oběma stranami a snaží se je utěšit a co hůř, usmířit.
"Jasně." odvětím tak na půl a otřu si slzy.
"Hele, byla jsem za mámou a ta řík-"
"Ne!" rázně jsem ji přerušila. "Nechci vědět, co říkala, mně toho řekla totiž už dost! Jestli mě chceš přemlouvat, abych se jí šla omluvit, seš na špatné adrese. Nemám se ji za co omlouvat!" řekla jsem už poněkud tišším hlasem, ale naštvání a nenávist z něj nezmizely.
Nicol na mě zůstala civět s pusou dokořán. Až po chvíli řekla: "Nikdy jsem tě takovou nezažila. Víš, nikdy před tím jsi na mámu nekřičela, a že ti někdy dala sodu. No…myslíš, že to má něco společného…s tím?" Už mi znovu začala stoupat krev do hlavy, ale pak jsem si to uvědomila. "Nicol, doneseš mi tu zaklínačskou knihu po babičce?"
"Myslím, že to bude muset počkat." odpověděla a pohled stočila k oknu. Tomáš.
"Jé, ahoj, jsi tu nějak brzo ne?" řekla jsem poněkud nervózně.
"Vždyť jdu o 10 minut pozdějc. Jsi v pořádku Abilí?" optal se. Najednou jsem ztuhla. Takhle mi začal říkat někdy v dětství, když nám bylo tak 5 nebo 6. Tenkrát jsme si hráli na pískovišti a jeden kluk, který zrovna přes něj přeběhl, mi rozdupl bábovičku. Tomáš mě utěšoval a tenkrát poprvé použil, dá se říct zkomoleninu, mého jména. Abilí (Ebilí).
"Hej, dobrý?" otázal se mě ještě jednou.
"Jo v pohodě, já jenom…to nic. No vidím, že jsi opravdu vybaven." V ruce držel kýbl s "čímsi", v druhé bednu s nářadím a kolem pasu měl další nářadí upevněné na takovém tom pracovním opasku, co nosí každý řemeslník.
"Lepší být připraven." pronesl s úsměvem od ucha k uchu. Pustila jsem ho dovnitř a Tomáš se ihned pustil do práce. Já se na něj dívala s nepřítomným výrazem ve tváři. Lepší být připraven. Měl pravdu.
 


Komentáře

1 Cíťa Cíťa | Web | 28. července 2016 v 12:40 | Reagovat

Všechny tři kapitoly jsou strašně nezáživné. Sloh nepřekvapí, příběh je už od začátku plný klišé. Nechápu proč sestry mají anglické jména a kluk české. Na jednadvacet let je to hodně slabé.

2 Veronika Vé Veronika Vé | Web | 29. července 2016 v 11:30 | Reagovat

[1]: Děkuji za kritiku. Vím, že to není nic extra, ale tak, jako jsem se učila na hodinách výtvarky perspektivu, učím se tady psát. Jen už mě nikdo nedrží za ruku a neukazuje směr. Tudíž chápu, že se v tomto příběhu najde plno chyb. Ale, jak zmiňuješ ve svém komentáři, je mi 21 let. Možná je to na tento věk slabé, ale mám spoustu času na to, aby se ze slabého příběhu stal příběh silný.
Mimo to, jsem teprve u 3. kapitoly, takže k tomu proč mají dívky anglická jména a chlapec české, se určitě dostanu.

3 Skylar Skylar | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 16:53 | Reagovat

Tak niektoré žánre sú predvídateľné [1]: mne aj poniektoré detektívky "profesionálnych" autorov také prídu, no nie som si istá či je vôbec možné niečo také ako predvídateľnosť hodnotiť pri tretej kratučkej kapitole. Hmh, to stojí za úvahu. Tuším som dostala inšpiráciu na nový článok. :-D

[2]: Asi by to vážne dávalo väčší zmysel keby sa volal Tom alebo Thomas. Takže som zvedavá kde sa príbeh odohráva (kto z nich sú prisťahovalcami v akej krajine :-D ) a vlastne aj na príbeh samotný. Mne to zatiaľ príde ako taký príjemný blogový príbeh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama