Září 2016

Divergence/Veronica Rothová

24. září 2016 v 14:38 | Veronika Vé |  O knížce

DivergenceVýsledek obrázku pro divergence

Veronica Rothová

Anotace:
Hlavní hrdinka Beatrice žije v Chicagu budoucnosti, kde je společnost rozdělena do 5 frakcí a každá z nich se věnuje pěstování určité ctnosti - Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. Každý rok ve stanovený den si musí všichni šestnáctiletí vybrat jednu z frakcí, do níž budou patřit po celý svůj život. Beatrice se rozhoduje mezi tím, jestli zůstane s rodinou, nebo bude sama sebou - obojí mít nemůže…

Informace:
  • Řazeno: Romány, sci-fi a fantasy, Pro děti a mládež
  • Rok vydání: 2012
  • Počet stran: 344

Můj názor:
Tentokrát jsem natočila video, které je mimochodem i na youtube.
Tuto knihu jsem četla asi před rokem, takže to není aktuálně přečtená knížka.
No a rozhodla jsem se natočit sérií videí na tuto trilogii, protože si myslím, že se k ní dá spoustu říct.


Hodnocení:

****




Jaké by to bylo

9. září 2016 v 22:04 | Veronika Vé |  Téma týdne
Je mi smutno. Chce se mi brečet. Nevím ale, jestli se mi chce přemýšlet.

Kdysi žila jedna malá holčička, která vždy věděla, že je "něco" jinak. Věděla, že ji někdo chybí a někdo přebývá.
Kdysi žila jedna naivní puberťačka, o kterou neměl zájem další člověk mužského pohlaví.
Kdysi žila jedna dospívající dívka, kterou zradil a opustil důležitý muž jejího života.

Žiji dnes a tady, sedím, píšu, nevím ale, jestli se mi chce přemýšlet. Mám strach.

Hra o trůny

5. září 2016 v 21:01 | Veronika Vé |  Objevy, nákupy a jiné
Nejspíše každý zná knihy nebo seriál nesoucí název "Hra o trůny". A kdo to nezná, aspoň o tom slyšel. Každopádně já jsem ze začátku patřila k těm odpůrcům. Nemám ráda, když někdo dělá kolem něčeho humbuk jak něco. Takže už jen proto, že to četl každý a že se na to díval každý, Hru o trůny jsem totálně vypustila. Pak se ale začal můj přítel dívat na seriál. Celkem ho to zaujalo a během pár dní zhltl celou 1. sérii. Já se držela stranou. Nakonec mě přece jenom ukecal, abych se mrkla alespoň na začátek prvního dílu. Znechucená jsem tedy usedla za monitor a čekala, že na mě vybafne něco ve stylu Tudorovců, protože ano, já si myslela, že je to pouze historický seriál. Jaké bylo překvapená a leknutí zároveň, když jsem během pár minut zahlídla cosik podobné zombie. A věřte mi, byla jsem tak vyděšená (zřejmě proto, že jsem strašpytel jak vyšitej), že jsem neměla absolutně žádnou náladu a důvod pokračovat ve sledování a seriál jsem zavrhla raz dva.

Po nějaké době mi to ale nedalo (asi po roce a něco) a mrkla jsem na první dva díly. Řekla jsem si, že tomu dám prostě šanci. Jenomže to byl samej sex, násilí a doslova řezničina, na což jsem neměla absolutně žaludek (no možná jen na ten sex, ale ne že bych tedy fandila incestu).
Po této zkušenosti jsem se o seriálu bavila s více lidmi, kteří buď četli knihy, viděli seriál a nebo obojí. No, k ničemu konkrétnímu jsem nedošla.

Tak plynul čas a já za chvíli, ani nevím jak, jsem zhlídla celou 1. sérii. a od nějakého 8. dílu 2. série jsem valili s přítelem jeden díl za druhým.
Samozřejmě jsem se musela nějak vyrovnat s neustálým vražděním a s tím, jak jde VŠECHNO vidět. No nedá se říct, že jsem si zvykla, ale tak nějak jsem si začala zvykat na to, že se to bez toho asi neobejde. Že bez všechn těch vražd, krve, násilí, intrik a sexu by to prostě nebyl ten seriál, který si většina tak oblíbila (což mě nutí se zamýšlet nad tím, jak jsou všichni zvrhlí :D ).

No....zhlídli jsme všechny doposud vydané série a teď čekáme, až zhruba za rok vyjde pokračování. JENOMŽE. Mně se nechtělo tak dlouho čekat a po tom, co jsem si přečetla pár názorů na knihu, kde hodně lidí psalo, že knihy přečetli až po zhlídnutí seriálu a i tak je knihy moc bavily a zaujaly, tak jsem zajela s přítelem do knihkupectví a napůl jsme mi koupili 1. díl této série (napůl proto, že je to celkem drahý: 600,- Kč a máme před výplatou a já jsem tak hrozná, že jsem nedokázala už dýl čekat a mně, protože přítel moc nečte, i když dnes se mi doznal, že by si to i možná přečetl).


Takže mám dočtenou 1. kapitolu, kterou jsem mimochodem dočítala v šatně po práci a věřte mi, není to moc příjemný, když sedíte sami na šatně, páč jen čekáte, až se za rohem skříňky objeví vybledlej chlapík se zářivě modrejma očima (což by možná nebyla jindy až tak hrozná kombinace, kdybych teda zrovna nečetla Hru o trůny). Jo a pokud tuto knihu dočtu a já pevně věřím, že ano, bude to můj osobní rekord. Páč moje nejtlustší přečtená kniha měla kolem šestiset stran. A tato kniha má přes 800 stran.

Tákže ahoj, jdu číst a doufat, že budu mít klidný spaní ;)

Mimo žití

3. září 2016 v 18:40 | Veronika Vé |  Život píše
Konečně to mám za sebou. Včerejším ránem jsme v práci skončili dvoutýdenní noční maraton. Ten první týden jsme měli klasických 5 směn, z toho každá směna měla 7,5 hodiny + 0,5 hodiny přestávky. Ovšem druhý týden byl vážně excelentní. Druhou a čtvrtou noční jsme dělali 11,5 hodiny + 0,5 hodiny přestávky. No a ty ostatní dny jsmě měli klasické směny 7,5 hodiny + 0,5 hodiny přestávky. A věřte mi, že ty dvanáctky mezi osmičkama pořádně člověka vycucnou. Navíc když máte 2 týdny noční, máte pocit, že jste pořád v práci. Ráno kolem půl sedmé přijedete domů, jdete si lehnout, mezi 14:00 - 16:00 vstáváte a v devět už se zase chystáte do práce (když teda zrovna nejdete na dvanáctku, to se chystáte už v pět odpoledne).

No, měla jsem a mám pořád ten pocit, že jsem těch 14 dní snad ani nežila. Byla jsem vyčerpaná, ospalá, začaly mi padat vlasy, do toho mám problémy se střevy (nesjpíše díky tomu, jak jíte ve 2 hodiny v noci o přestávce a moje již tak rozhozené zažívání je pak ještě více zmatené). Nejhorší je, že jsem neměla na nic náladu, nic mě nebavilo, maximálně jsem si přečetla pár stránek z knihy Rozum a cit a to bylo vše.

Každopádně nechci, aby tento článek vyzněl jako samé stěžování. Dokonce znám pár lidí, co dělají noční i několik let. A furt jenom noční, třeba kvůli dětem nebo spojům apod. Takže nejspíše si vážně nemám na co stěžovat po dvou týdench nočních směn.