Mimo žití

3. září 2016 v 18:40 | Veronika Vé |  Život píše
Konečně to mám za sebou. Včerejším ránem jsme v práci skončili dvoutýdenní noční maraton. Ten první týden jsme měli klasických 5 směn, z toho každá směna měla 7,5 hodiny + 0,5 hodiny přestávky. Ovšem druhý týden byl vážně excelentní. Druhou a čtvrtou noční jsme dělali 11,5 hodiny + 0,5 hodiny přestávky. No a ty ostatní dny jsmě měli klasické směny 7,5 hodiny + 0,5 hodiny přestávky. A věřte mi, že ty dvanáctky mezi osmičkama pořádně člověka vycucnou. Navíc když máte 2 týdny noční, máte pocit, že jste pořád v práci. Ráno kolem půl sedmé přijedete domů, jdete si lehnout, mezi 14:00 - 16:00 vstáváte a v devět už se zase chystáte do práce (když teda zrovna nejdete na dvanáctku, to se chystáte už v pět odpoledne).

No, měla jsem a mám pořád ten pocit, že jsem těch 14 dní snad ani nežila. Byla jsem vyčerpaná, ospalá, začaly mi padat vlasy, do toho mám problémy se střevy (nesjpíše díky tomu, jak jíte ve 2 hodiny v noci o přestávce a moje již tak rozhozené zažívání je pak ještě více zmatené). Nejhorší je, že jsem neměla na nic náladu, nic mě nebavilo, maximálně jsem si přečetla pár stránek z knihy Rozum a cit a to bylo vše.

Každopádně nechci, aby tento článek vyzněl jako samé stěžování. Dokonce znám pár lidí, co dělají noční i několik let. A furt jenom noční, třeba kvůli dětem nebo spojům apod. Takže nejspíše si vážně nemám na co stěžovat po dvou týdench nočních směn.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama