No a co?

12. října 2016 v 16:50 | Veronika Vé |  Téma týdne
Psáno na TT "Neboj se být svůj".

Popravdě, když jsem zahlédla TT poprvé, prolétlo mi hlavou: Pane bože, to zase každej bude psát o tom, jak je nejlepší být sám sebou, někdo bude snad i sepisovat návod k tomu, jak být sám sebou a bla bla.

No já se rozhodla pro uvolněnější variantu tohoto téma.

Včera jsme jeli s mojí mamkou a mým přítelem do města. Skončili jsme i v hračkářství Dráčik. Nebudu vám lhát, hračkářství zkrátka miluju. Nikdy nemám dost procházení mezi regály a čučet na nejnovější hračky, plyšáky, hry atd. Vždy jen žasnu, jak krásné hračky mohou lidé (stroje) vyrobit. Zkrátka jak už to u mě bývá zvykem, zabloudila jsem k regálu s panenkami, spíše tedy k panenkám Barbie.

Když jsem došla k holčičímu oddělení, měla jsem téměř zástavu srdce. Nejvyšší polička byla tak vysoko (mimo to všechny poličky byly nacvakané panenkami), že když jsem vzhlédla až k ní, připadala jsem si jako v animovaném filmu, kdy se postavička podívá nahoru a vám se naskytne dramatický náhled té neskutečné, hrozivé a obdivuhodně výšky.
Moje oči hltaly, co mohly, ale asi byly zmatené, protože jsem chtěla vidět všechno! Nejvíce mne však uchvátila Barbie jako Popelka s přenádhernými šaty. Stála sice 1 000,- Kč, ale byla vážně nádherná. Kdybych byla malá holka, jinou Barbie už bych nechtěla.
Po úvaze nad tím, zda bych utratila tisícovku za Popelku, ze které se mi nejvíce líbily ty šaty (které určitě nestojí tak moc), jsem raději oči upřela někam jinam.

Narazila jsem na Babrie s motivy Mickey Mouse, pro kterého mám slabost. Panenka měla v boxu navíc krásnou bundu a kabelku. A nebyla ani moc drahá, ani ne 300,- Kč.
Nakonec jsem si však koupila Babrie za nějakých 130,- Kč. Tu budu mít na pokusy se šitím, tvarováním, malováním atd.

Když jsem šla platit k pokladně, ptala jsem se sama sebe: Co když si ta prodavačka bude myslet, že je to pro mě? No co, vždyť třeba můžu mít mladší sestru nebo sestřenici a je to pro ni. Jo, to bude obhajoba, když se bude blbě tvářit! No ale nakonec jsem si uvědomila, že je to blbost. No a co, tak mám ráda panenky Barbie! Nestydím se za to, nebudu popírat, že se mi hračky nelíbí a že si je nekupuju, když jo. Samozřejmě si už s panenkami nehraji v tom slova smyslu opravdového hraní někde s Kenem. Já si s nimi hraji jinak. Šiju jim oblečení, rozčesávám zacuchané vlasy, budu se snažit o repaint obličeje. Baví mě to! Tudíž může být každýmu jedno, co si kupuju nebo ne, co mě baví nebo ne.

To jsem prostě já a já chci být svá :)
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. října 2016 v 17:05 | Reagovat

Myslím, že je to v pořádku, můžeš si opravdu nakupovat co chceš :-)

2 Ortie Ortie | Web | 12. října 2016 v 17:12 | Reagovat

Každý máme nějaké záliby a myslím si, že "hrát si" s panenkami není špatné.

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | 12. října 2016 v 17:27 | Reagovat

úvod mě pobavil a líbí se mi takové zpracování článku k tématu týdne:-)

mně to přijde naopak bezvadné, šít šaty na panenky...z toho kouká do budoucna módní návrhářka:-)

4 Veronika Vé Veronika Vé | Web | 12. října 2016 v 17:49 | Reagovat

Děkuji za komentáře :) Potěšily mě :)

[3]: Moc děkuji :) Módní návrhářka určitě né :D Ale jako koníček je to skvělé odreagování ;)

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 23. října 2016 v 22:10 | Reagovat

Na tohle člověk nesmí myslet. Občas každý kupuje něco, u čeho se děsí, co si bude prodavačka myslet. Ať už si dospělý kupuje hračku, ať už si sotva opupínkovaný puberťák kupuje kondom, ať už si někdo v oděvech nese ke kase velikost 50. Těm prodavačkám do toho nic není a naopak mají být rády, že něco utrží :)

6 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 20:31 | Reagovat

Škoda, žes nám Popelku nevyfotila, abychom se také pokochaly. Ale teda tisíc korun... to na mě dítě za panenku snad nikdy nevyškemrá...ale nikdy neříkej nikdy, že :D

7 veronika-ve veronika-ve | Web | 10. prosince 2016 v 0:21 | Reagovat

[6]: Já nerada fotím v obchodech, mám strach, že by mě prodavačka vyhodila :D
No jo, ta tisícovka, au!
Já bych ji určitě jako malá z mamky nevyškemrala, ale pokud jednou budu mít i já dceru...kdo ví ;) Ale pak je na místě otázka: "Pro koho ta panenka vlastně bude?" :D

8 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 11:43 | Reagovat

Hračkářství je podle mě v určitém smyslu i takové muzeum, kam člověk chodí okukovat a zkoumat, co všechno je možné ;)

9 veronika-ve veronika-ve | Web | 11. prosince 2016 v 16:49 | Reagovat

[8]: Přesně tak! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama