Leden 2017

4. týden

29. ledna 2017 v 19:46 | Veronika Vé |  Deník 2017
4. týden

Týden ranních směn a brzkého vstávání. Na jednu stranu mám ranní ráda, protože člověk brzo vypadne z práce a má plno času, na druhou stranu přes zimu je brzo tma a to člověka znaví natolik, že vlastně nic neudělá.

Dnes jsem trochu vystresovaná, páč jdu na noční a mám strach, že se tam dnes s někým pořádně chytnu a to bych velice nerada, protože by to znamenalo jistý vyhazov. Tak snad bude vše ok a já budu muset "jen" přežít ve zdraví a VZHŮRU první noční, která je pro mě vždy nejhorší.

V týdnu jsem se dokopala k tomu převléknout povlečení. K smrti tuhle činnost v domácnosti nesnáším a jsem ráda za to, že zatím převlékám jen jedno dvoulůžko.

Jo a dnes jsem vytvořilo pro kamarádku přívěšek z fima, najdete ho tady. Netuším, co je to za symbol, ještě jsem se jí neptala, ale tak či tak už je hotov a teď jen čekám, co na něj kamarádka řekne a jestli se jí bude líbit.

Včera jsem se domlouvala se svojí dlouholetou kamarádkou na návštěvě. Neviděli jsme se téměř půl roku - ona studuje na vejšce doktořinu a já pracuju na směny. Při takové rozdílné životní situaci je celkem těžké se sejít. Ale moc se na to těším. V práci sice mám lidi, se kterými si můžu popovídat, ale nějak se jim nesvěřuji. Ne snad proto, že bych jim nevěřila, jen nechci, aby každý věděl tolik z mého života. Proto jsem tak ráda za kamarádku, se kterou se znám již od školky ;)

Mějte krásný týden, já si ho budu "užívat" na noční.


Přívěsek pro kamarádku

29. ledna 2017 v 19:45 | Veronika Vé |  Fimo
Asi před týdnem a půl mě kamarádka poprosila o vytvoření přívěsku z fima.
Dnes jsem se k práci konečně dostala a vzniklo toto:


Tohle je předloha zaslaná od kamarádky.

A tohle je můj výtvor.
Ještě ho nejspíš natřu bezbarvým lesklým lakem, pokud kámoška bude chtít ;)

18. 2. 2017
Kamarádka byla nadšená! Jen je prý trošičku silnější, než myslela, ale že to nevadí. Poprosila jsem ji o zaslání fota, páč jsem přívěsek zapomněla vyfotit i po natření lakem.


Jsem strašně ráda, že se jí přívěšek líbí a že ho nosí! :)

Bojím se?

28. ledna 2017 v 20:00 | Veronika Vé |  Téma týdne
Psáno na TT "Jeden chybný krok."

Čas běží a ten nikdo z nás nezastaví. Ano, i v práci čas utíká stejně, i když se to zdá jako celá věčnost.

Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že jde do tuhého. Ale neměla bych to tak nazývat. Přece zasnoubení, svatba, dům a dítě...rodina a to všechno kolem by mě nemělo děsit. Ale mám strach. Ano, je to tak. Bojím se.
Bojím se toho, že nebudu dobrá manželka.
Bojím se toho, že nebudu dobrá máma.
Bojím se toho, jak budeme ksakru splácet hypotéku, když budu na mateřské?!

Já vím, že tohohle se bojí hrozně moc lidí a nějak to zvládají. Přeci nebudeme jediný manželský pár s dítětem a s mámou na mateřské, co splácejí hypotéku, no ne? Tak jak to děláte? Jak to VŠECHNO jenom děláte?!

Mám pocit, že moc vyšiluju a hlavně moc brzo. Vždyť je mi teprve 22 a ještě ani nejsem zasnoubená. Ale musím na to všechno ohledně budoucnosti stále myslet.

Nevyrůstala jsem v rodině typu: matka, otec, sourozenci. Takže vůbec nemám páru, jak se k sobě rodiče chovají před dětmi? Ano, vidím to u tety a strýce, ale pochybuji, že nám ukazují jejich typické chování, když jsme u nich na návštěvě. Vlastně o "normální" fungující rodině nevím nic. Vím jen to, že nechci, aby naše děti dopadly jako já nebo můj přítel - bez jednoho rodiče. Ono totiž není o co stát. Já nikdy nepoznala, jaké to je bydlet i s otcem a vlastními sourozenci a přítel to poznal a ztratil s absolutním nezájmem z jedné strany rodiče.

Proč se tedy bojím, když vím, co chci a co ne? Protože je těžké si plánovat a snít o něčem, o čem nemáte páru, jak to vlastně funguje. Jasně, každý se přece zařídí po svém, jen se bojím toho, že to nebude stačit. Že vyrůstat v nezakořeněných rodinných vztazích mě natolik poznamenalo, že nevěřím, že to zvládnu.

3. týden

23. ledna 2017 v 15:32 | Veronika Vé |  Deník 2017
3. týden

Chvíli jsem váhala, jestli shrnutí za 3. týden do svého deníku vůbec napíšu. Tento týden byl totiž tak příšerný a vyčerpávající, že už to nechci znovu rozebírat a předhazovat své problémy druhým.

Zkrátka se nám pokazily věci, které nejsou na opravu zrovna nejlevnější a rozstříštil se mi vztah s rodinným členem. I když, on to vztah vlastně nikdy nebyl, spíš to bylo nucené přežívání vedle sebe a po odstěhování nucené vídání na oslavách a návštěvách. Už jednou se mi to v životě stalo a tehdy jsem byla velmi zdrcená z toho, že jsem ztratila část své rodiny. Nyní cítím, že jsem nesvá, ale ne proto, že by mi snad ta osoba chyběla, ale proto, že už toho bylo za ten týden dost a zrovna tohle jsem jako třešničku na dortu vážně nepotřebovala.
Možná si říkáte, že jsem bezcitná, někoho druhého by přece ztráta rodinného příšlušníka trápila (a nemyslím tím smrt, ale jen nezájem a nebavení se). Jenže když si člověk prožije tolik věcí v období pár let, naučí se brát věci takové, jaké jsou a téměř nic si z toho nedělat, což jde ještě snadněji, když o té osobě víte, že vás nikdy neměla ráda a i kdyby měla, nikdy by vám to stejně neřekla.

Snad bude další týden lepší a já pevně doufám, že ano.


2. týden

15. ledna 2017 v 18:03 | Veronika Vé |  Deník 2017
2. týden

Celý týden nočních směn, dokonce i přesčas v podobě noční směny z pátka na sobotu. Tento přesčas nenávidím! Víte, ono když máte noční, tak začínáte už v neděli večer a už to je samo o sobě dost deprimující. Tudíž jediným pozitivem je, že končíte v pátek ráno, kdy ostatní ještě musí do práce a do školy. No a když máte přesčas, všechno se vám to posere. Nemluvě o tom, že strádáte jak fyzicky tak psychicky. Kolikrát nevím, co je horší.
Dnes jsem vstala až o třičtvrtě na dvě. A to jsem šla včera spát kolem půl dvanácté, v noci se pořád budila, nemohla jsem pořádně zabrat a když přítel o čtvrt na šest vstával do práce, já se probudila s ním a usla jsem až něco po šesté. A pak jsem měla tak tvrdý spánek, jakej mívám po nočních směnách. Tohle se mi stalo poprvé a snad i naposledy.

Včera jsme jeli za mamkou a dali jí narozeninový dárek - posilovací stroj. Určitě jsme jí tím nechtěli naznačit, že by měla zhubnout, ale přála si ho a my ho našli za dobrou cenu v Lidlu. No a když ho přítel skládal, zjistili jsme, že do balení dali dvě stejné tyčky, takže do sebe nešli zapasovat. No jo. Ještě že si s tím přítel poradí - vezme to do kovárny, tam to otluče, vyvrtá a zašroubuje a snad to bude fungovat ;)

Jo a včera jsem pekla své první muffiny! Sice nevypadají nějak extra, ale na první pokus chutnají docela dobře :) Budu je dělat za týden na rodinnou oslavu mých a mamčiných narozenin, tentokrát udělám jednu várku s mléčnou a druhou s hořkou čokoládou. Ale rozhodně použiji kvalitnější čokoládu a ne Milku. Ta je taková moc sladká do už tak sladkého těsta.



Shrnutí:
Rozhodně jsem o víkendu chtěla dělat něco kvalitnějšího a produktivnějšího než jen civět na Sex ve městě a Než jsem tě poznala, ale jsem tak mimo z té šesté noční (asi to bude tou zimou, jak pořád přecházíte z tepla do zimy a jste 6 nocí po sobě vzhůru a pracujete), že na nic lepšího jsem se nezmohla. Teda vlastně jo, čtu knížku - Školu noci 9, a pak mě čeká buď Ten, kdo stojí v koutě nebo Škola noci 10 ;)



1. týden

9. ledna 2017 v 18:37 | Veronika Vé |  Deník 2017
1. týden

Napadlo mě, že bude lepší sepisovat každý týden než každý den. To by nebavilo za chvíli mě ani vás.

Nový rok nezačal moc optimisticky, co si budu namlouvat. Měla jsem plné zuby toho, jak jen vidím na sociálních sítích "Šťastný Nový rok všem!" a "Hodně štěstí do nového roku všem!". Přijde mi jako ironie, když máte člověka např. na FB v přátelích a kterého ani nepozdravíte, když ho potkáte na ulici, ale jakmile je Nový rok, přejete ho VŠEM! Tohle asi nikdy nepochopím….jako by začátek nového roku mohl ospravedlnit všechny ty NEpozdravy na ulicích.

Také jsem byla nemocná - zánět dásní, zánět močových cest a chřipka. Ani jednoho jsem se zatím na 100% nezbavila. Budu se muset objednat k zubařce, taky proto, že jsem dlooooouho nebyla na kontrole a hlavně tedy proto, že se si s ní chci poradit o vytrhnutí horní osmičky, která mě tam zlobí.

Jo, měla jsem 22. narozeniny. To je věk, kdy se cejtím ještě jako pískle, avšak už tuším, že jde do tuhého. A zase jsem přemejšlela, jestli jsem za ten rok zmoudřela. A jo, musím říct, že o něco moudřejší jsem. Týká se to především práce a uživení se. Sakra, 22!

Jo a dočetla jsem "Než jsem tě poznala" od Jojo Moyesové.

Shrnutí 1. týdne:
Jsem 22 letá slečna, dívka nebo tak nějak, která už ví, co od života chce a kdy to chce. Výše zmíněné nemoci do toho ale rozhodně nepatří!



4. leden 2017

4. ledna 2017 v 22:06 | Veronika Vé |  Deník 2017
4. leden 2017

Bolí mě víc v krku než včera. Zuby a dásně pobolívají a někdy zabolí opravdu hodně.

Ale dnes jsem měla tvůrčí den. Vím, že bych měla ležet a odpočívat, když ale mě to tak hrozně nebaví! Vytvořila jsem takový hezký ozdobný rámeček z fima a ještě korálky ve stylu seriálu "Přátelé", ale bohužel nemám tak tenkou šňůrku, takže zůstaly nenavlečené. Ještě ale mám chuť něco stvořit...asi jsem vážně nemocná.
Zase jsem shlídla pár dílů Sexu ve městě a nemohla jsem ubránit nadávkám, jak je Carrie blbá, že se vyspala s panem Božským i přesto, že chodí s Aidnem. Já vím, že by s ní stejně Aidan nebyl šťastnej, páč každej chtěl něco jinýho. Ale v tomto byla blbá. Přinejmenším si to Aidan nezasloužil. Jáááj….to jsou problémy, je mi snad znovu 20? To jsem totiž tento seriál žrala (nebo mi bylo 19?) jak divá. No….z něčeho člověk prostě nevyroste.

Co už, jdu hodit sprchu, pak véča - juchůů bude chlebík s tvarůžky, mňamka!

T. přišel z práce a zase jsme si povídali. Bylo to moc fajn.



3. leden

3. ledna 2017 v 22:15 | Veronika Vé |  Deník 2017
3. ledna 2017

Zánět močových cest je (snad) zažehnán, teplota dnes byla jen jednou (juchůůů), ale ten zánět dásní….mám pocit, že za chvíli už nezbude ani kousek dásně bez bolesti.
No, když nad tím tak přemýšlím, nechci se zabývat nemocemi. Ani nevím, čemu se chci věnovat. Možná tomu, jak jsme si s T. dnes krásně povídali. Ještě před chvílí tu byl a klábosili jsme o všem možném, což děláme často. Teda když oba máme náladu klábosit.

Jo, ráno jsem měla takovej ten tekutej mullermilch. Asi bych o tom nepsala zrovna do deníku, kdyby mi ten řídkej hnus už podruhé nezpůsobil totální křeče v tlustém střevě. Poprvé, když jsem ho pozřela, jsem si myslela, že to byla jen špatná kombinace jídla, ale teď se ukazuje, že něco z látek v tomto výrobku mi nesedí. A nejenom mě. T. to odnesl taky.

Asi jsme pár citlivější na laktózu.


Pozn. autorky deníku:
Já netvrdím, že každý zápisek ze dne bude zajímavý. Jsem přeci jen obyčejný člověk, panebože….a ještě k tomu nemocný.



Přečteno za rok 2016

3. ledna 2017 v 13:34 | Veronika Vé |  Přečteno
Kdysi dávno jsem si do svého deníku zapsala všechny knihy, které jsem kdy přečetla a na které jsem si vzpomněla. Ke konci roku 2016 jsem si udělala však jen souhrn přečtených knih za uplynulý rok. No, žádná sláva, ale já si vlastně nikdy nedělala seznam všech přečtených knih za daný rok, tudíž můžu napsat, že je to nejspíše můj průměr...plus mínus.

Fajn, přečetla jsem celkem 12 knih, což je dohromady 4 322 stránek. Vzhledem k tomu, že někdo přečte za rok např. 50 knih, je to celkem slabé číslo. Rozhodně si ale kvůli tomu nebudu škubat vlasy nebo nenalítnu do knihkupectví a celé ho vykoupím. Ani si nebudu dávat osobní výzvu, že přečtu např. 20 knih. Měla bych pak pocit, že čtu jen kvůli tomu, že musím splnit výzvu a ne kvůli tomu, že mě četba baví.

Jedna zajímavost, co se mi po Vánocích stala a týká se knih: Po Vánocích měli v knihkupectví Dobrovský akci - slevu 30% na celý nákup. No a když už jsem stála u poklady a nemohla se dočkat, až si dané předměty odnesu domů, zarazila jsem se. Přede mnou totiž stála dívka, která na pult naštosovala snad 7 nebo 8 knih. Pak už jsem jen sledovala, jak platí téměř 2 000,- Kč a prodavačka ten štos láduje pěkně skládá do tašky. A já se zamyslela No, buď tak moc čte a je to šťastná slečna/paní, že jí po Vánocích zbylo tolik peněz na knihy (nebo ty peníze dostala na Vánoce), nebo její kamarádi jsou líní jít sami do knihkupectví a napsali jí dlouhý seznam knih, které chtějí. Kdyby to však byl ten první případ, tak na jednu stranu chápu, že chtěla využít slevy a peněz z Vánoc (nebo těch našetřených) a koupit si knihy, které si chce přečíst, ale na druhou stranu já ráda chodím do knihkupectví a představa koupit si tolik knih na jednou....nemusela bych do knihkupectví asi víc jak poůl roku. No ale co já vím, třeba ta slečna/paní nebude mít do měsíce co dělat a půjde pro další nálož..

Nu a tady jsou ty knihy, které mě doprovázely rokem 2016. Nejdříve jsem chtěla napsat pouze název autor počet stran, ale pak mě napadlo jen tak ve stručnosti ke každé knize něco napsat (na moje rozsáhlejší názory se můžete podívat do této rubriky).

Knihy jsou seřazené podle toho, jak jsem je četla za sebou.

Dracula - Bram Stoker
(356 stran)

Opět jiný pohled na Draculu. Kniha mě nijak neovlivnila, ale bála jsem se. Jo, jsem strašpytel.

Nádherná temnota - Kami Garciová a Margaret Stohlová
(480 stran)

Když si na tuto knihu zpětně vzpomínám, je to spíš taková adult literatura, ale není to špatná kniha. Jen na takový příběh musí mít člověk náladu.

Sněží, sněží...- Maureen Johnsonová, John Green, Lauren Myracleová
(264 stran)

Ve zkratce vánočně přeslazená kniha. Takže jediný čas, kdy ji číst, je vážně jen o Vánocích, protože jen tehdy ji dokážete naplno ocenit.

Spokojená blbka - Ilona Ondráčková
(176 stran)

Oddechová knížka, dobře se mi u ní relaxovalo.

Šťastní lidé čtou a pijou kávu - Agnes Martin Lugand
(224 stran)

Tato kniha mi vzala dech. Je nádherně napsaná a ani né křečovitě napsaná, což je k danému obsahu neobyčejné.

Škola noci 7 Vyhořelá - P. C. Castová, Kristin Castová
(368 stran)

K této sérii jsem se vrátila asi po 2 nebo více? letech. Je to taky spíš taková pubertální dívčí literatura, ale baví mě to.

Škola noci 8 Probuzená - P. C. Castová, Kristin Castová
(248 stran)

Tento díl mě obzvlášť bavil! Byly zde kapitoly, které jsem přečetla jedním dechem a cítila jsem se u nich, jako by mi zase bylo 15 či 16.

Koralina - Neil Gaiman
(160 stran)

Tuto knihu bych neřadila pouze do dětské literatury, ale také do literatury pro dopělé. Podle mě si totiž každá věková kategorie v této knize přijde na své.

Hra o trůny - George R. R. Martin
(846 stran)

I když znám doposud vydané série v seriálové podobě, kniha mě i přesto bavila a nemohla jsem se jí nabažit. Je napsaná úžasným a poutavým stylem, u kterého se snad nikdo nemůže nudit.

Milostné příběhy - od italských spisovatelů
(216 stran)

Tuto knihu jsem četla někdy, když bylo teplo....ani jsem o ní nic nenapsala na svůj blog, ale udělám to, páč tahle kniha stojí za to. I když je svým obsahem spíše stará a pohádková než erotická (což je na přední straně vazby), téměř jsem ji nedokázala odložit.

Čtyřka - Veronica Rothová
(192 stran)

Nepamatuji, kdy jsem knihu četla...asi taky někdy, když bylo teplo. A taky jsem o této knize nic nenapsala...sakra, co to se mnou bylo?!
Ale jednoduše bych knihu shrnula jako velmi příjemný dodatek k trilogii Divergence.

Hypnotizér - Lars Kepler
(544 stran)

Tuto knihu jsem přečetla na doporučení tety. Normálně psycho detektivky nemusím, ale tahle mě dostala! Jo, bylo tam pár zdlouhavých pasáží, ale jinak kniha byla poutavá a navíc jsem až do odhalení pachatele ani přinejmenším netušila, kdo to vlastně bude. Jinak o této knize u mě na blogu taky nic nenajdete, ale napravím to!

Škola noci 9 Předurčená - P. C. Castová, Kristin Castová
(cca 248, knihu jsem rozečetla)

No a jako 13. knihu jsem v minulém roce rozečetla již deváté pokračování Školy noci.

Snad vám byla nějaká kniha inspirací a kdo ví, co za knížky mně i vám přinese rok 2017!


2. leden

2. ledna 2017 v 19:38 | Veronika Vé |  Deník 2017
2. ledna 2017

Super, jsem nemocná. A to jsem ještě včera příteli říkala, jak budu v práci brát co nejvíce přesčasů (teď si nemyslete, že v práci trávím svůj čas ráda, radši se válím doma v křesle, dělám, že něco dělám a jen tak existuju; zkrátka letos bude hodně finančních výdajů, takže každá kačka se bude hodit).
Už včera jsem si naordinovala lehký zánět močáku, od 30. 12. 2016 mám zánět dásní, což zahrnuje stavy, kdy si chcete vyrvat celou půlku obličeje a ze včerejší noci se ve mně probudila chřipka, kterou jsem před Vánoci pořádně nevyležela.
Byla jsem zanést neschopenku do práce, kde mě personální poslala do peřin s tím, že jsem taková bílá a pak na dílnu s tím, ať se jdu domluvit s mistrovou (takže mám nemoci, jaké mám, ke všemu jsem byla bílá nebo bledá nebo co, ale musela jsem na dílnu plnou lidí).
Takže jsem od "návštěvy" v práci doma, čučím na Sex ve městě, láduju se tou nejlepší česnečkou od přítele, která mi mimochodem srazila teplotu o 0,5 stupně, a přemýšlím, že jsem si měla nakoupit přesnídávky nebo aspoň něco jako banán, co se dá rozmačkat. Páč vzhledem k tomu, co mi dělají zuby s dásněmi, když koušu…

Jediné, co mě aspoň trochu drží nad vodou, jsou SMSky s kolegyňkou.