Únor 2017

Rámeček

27. února 2017 v 11:30 | Veronika Vé |  Fimo
Tuto práci jsem vytvořila snad někdy kolem Vánoc nebo snad i o něco dřív. Každopádně jsem chtěla nejdříve zpracovat video, než sem dám výslednou práci.
A tu je:
Bohužel jsem si původní fotku, kde nebyly nápisy, přemazala tou s nápisy, takže tak no.

A zde je již zpracované video:

Škola noci 9 - Předurčená/P. C. Castová, Kristin Castová

20. února 2017 v 18:23 | Veronika Vé |  O knížce
Škola noci 9Předurčená

Předurčená


P. C. Castová, Kristin Castová


Anotace:
Zoey s kamarády už zase chodí na tulskou Školu noci, ale nic není jako dřív, na všechno vrhají stín nedávné tragédie. Neferetiny intriky navíc dál rozsévají neklid mezi studenty i profesory, a zdá se, že dokonce ani ta nejpevnější přátelství před nimi neobstojí. Naštěstí se objevují také nečekaní noví spojenci. Zoey si uvědomuje, že jestli má konečně odhalit světu Neferetinu prohnilost a narýsovat jasnou čáru mezi Světlem a Temnotou, bude k tomu potřebovat i nepřátele svých nepřátel.

Inforamce:
  • Řazeno: Romány, Pro ženy, Sci-fi
  • Rok vydání: 2012
  • Počet stran: 368

Můj názor:
V tomto díle jsme opět svědky několika různých událostí. Musím říci, že tato kniha byla celkem pestrá, co se týče jednotlivých dění. Autorka se zde nezaobírala pořád jednou a tou samou věcí dokola, ale bylo jich tu víc. Nevím, která mě bavila úplně nejvíc. Možná ta o Shaylin, nově označené dívce. Dovednost, kterou je obdařená, je velmi zajímavá a těším se, až se o ní dozvím trochu více.
Jinak povaha a rozhodování šermířského mistra Draka Lankforda je taky krásně zpracováno a závěr je velmi dojemný.
Ale, buďme upřímní, tento díl mohl být klidně kratší. Některé věci jsou tam příliš natahované a i přesto, že je v knize několik různých dějů a problémů, je to příliš zdlouhavé.

Hodnocení:

***


6. a 7. týden

20. února 2017 v 17:54 | Veronika Vé |  Deník 2017
6. a 7. týden

Pravdou je, že jsem za posledních 14 dní neměla náladu na nic. Nic mě nebavilo, nenaplňovalo. Jediné chvilky, které se daly alespoň trochu strávit, byly chvíle u knihy Život před životem, kterou jsem mimochodem včera dočetla a začala jsem číst Ten, kdo stojí v koutě. Mimo to, o první zmíněné knize mám v plánu natočit, asi o víkendu, video, tak se těšte :)

Ale abych se vrátila k tomu týdnu nic nedělání. Byla jsem tak znuděná a zdeprimovaná, že jsem nebyla schopná ani uklízet. Do toho se o mě opět pokoušela chřipka a zánět močových cest. Ten 6. týden stál vážně za prd.

7. týden měl vypadat lépe, už jen proto, že bývalo tak krásně a když jsem po ranní směně jela domů autobusem, krsáně svítilo sluníčko a já si užívala ten klidný a čistý pocit. Ale jakmile jsem přišla domů, mezi ty stěny, byla jsem zase znuděná, vyčerpaná a deprimovaná. A vlastně do teď nevím, proč se mi to dělo. Asi počasí...

Začátkem 7. týdne jsem si něco domlouvala. Pak jsem v pátek měla jít k zubařce, ale naneštěstí byla nemocná a tak jsem přijít nemohla. Ach jo, a to jsem se na to tak psychicky připravovala. Skoro 3 týdny! Ale aspoň jsem byla na odběru krve. Měla jsem se dnes dozvědět výsledky, ale nikdo mi to nebral. Hm...

No, poslední 2 týdny byly takové nijaké. Pozitivum je, že se nám dny prodlužují a já začínám nabírat nový elán a energii na samotné bytí ;)


Neohleduplnost

18. února 2017 v 15:33 | Veronika Vé |  Život píše
Neohleduplnost. To je něco, co vážně nesnáším a dokáže mě rozčílit do mého nejvyššího stupně naštvanosti a někdy i agresivity. Zvláště nemám ráda ty typy lidí, kteří vědí, že se chovají k vám konkrétně neohleduplně a ještě k tomu na vás vyvalí svůj arogantní ksicht a mluvu.

Stalo se mi to už několikrát, ale za poslední týden se mi to přihodilo 4x? Stála jsem po práci na autobusové zastávce. Přímo přede mnou stála paní a pokuřovala elektronickou cigaretu (což, jak jsem nyní zjistila, prý není nezákonné, dokonce se smí kouřit i klasické cigarety přímo na zastávkách, které nejsou zastřešené). Ta paní vůbec nebrala ohledy na pány, co stáli hned vedle ní. Při tom jim kouř foukala přímo do obličejů. A tady ta stejná paní mi kdysi (tak půl roku zpátky) vdechovala díky větru kouř přímo do obličeje, protože jsem na zastávce stála přímo za ní. A dokonce jsem tuto paní potkala včera, když jsem vystupovala z autobusu. Šla nějakou dobu přede mnou a pak jsem se za ní zastavila u přechodu. Opět kouřila a bylo jí šuma fuk, kam ten kouř vlastně fouká. V tomhle případě jsem však shovívavá, protože jde prostě jenom tak ulicí, tak ať si klidně zapálí. Co mě však u této paní zneklidnilo, byl fakt, že ji vlastně pokaždé vidím s cigaretou v rukou, i když s elektronickou.

Když se ještě budu bavit o těch cigaretách. Když jsem ještě studovala (což je už nějaký ten rok zpátky), seděla jsem pod zastřešenou zastávkou. Bylo tam plno lidí a pamatuju si, že bylo celkem vedro. Pak si to tam nakřáčela přímo pod stříšku mladá slečna, která si zapálila. Upřímně proti kuřákům nic nemám. Je mi jedno, kdo kouří a kdo ne, ale co nesnesu je jejich bezohlednost vůči nekuřákům. Mně dělá zápach z cigaret hodně zle, proto se vyhýbám místům jako například hospody (i když tam se už kouřit prý nesmí). No, ale je vlastně jedno, jakým místům se vyhýbám, někteří kuřáci zkrátka neberou ohledy na nekuřáky a to ani na místech, kde se kouřit nesmí. Tenkrát jsem té slečně nic neřekla. Bála jsem se, že bych vyvolala konflikt před tolika lidmi, i když bych vlastně byla v právu. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná jak na tu slečnu, tak na sebe tak na ostatní, že jí nikdo nic neřekl a já taky ne.

Teď trochu z jiného soudku. V týdnu jsem jela autobusem z ranní směny. Jako poslední nastupoval takový mladičký student. Seděla jsem vzadu u okna. Když nastupoval, měl v plánu si už už sednout na sedačky u dveří autobusu (takové ty, které si musíte sklopit, aby jste si na ně mohli sednout). Pak si ale všiml, že je vedle mě volno a sedl si za mnou. Při tom se ani nezeptal, jestli si může přisednout. Ano, vím, že sedadlo vedle mě mi nepatří a že si tam může sednout, kdo chce. Ale beru za velkou neomalenost a vlastně i neohleduplnost, když se vás ten člověk nezeptá: "Smím si sednout?" nebo "Je tady volno?" a nebo nepronese jen prosté "S dovolením."
Zkrátka tento kluk si sedl jen tak. Do toho mě několikrát během jízdy strkal svojí nohou do mé, dělal cosi na mobilu a téměř při každé zatáčce mi ho vrazil pomalu až před obličej. Ke konci jízdy jsem byla už tak vytočená, jak jsem dlouho nebyla. Jediným mým zachráněním bylo, že jsem už už měla vystupovat. Když jsem chtěla, aby mě pustil, řekla jsem: "Můžu poprosit..." V tu chvíli jsem si i řekla, že si nezalouží, abych mu vykala, tak jsem ho raději neoslovila. Pak jsem se zarazila. Ten klučina mě pustil se slovy "Jojo, určitě." nebo tak nějak. Na to jsem mu poděkovala a odpověděl: "Nemáte za co." A já přemýšlela nad tím, proč někdo vlastně tak milý a zdvořilý se tak nechová vždy.

Tento klučina ale nebyl jediným případem drzého přisednutí. Dělají to i dospělé ženy, které od pohledu vypadají vznešeně a moudře a pak udělají tohle. Nevím, já se vždy lidí zeptám, zda si mohu přisednout. Dokonce jsem se i setkala s odpovědí: "Ne, někomu držím místo." To mi přijde v pořádku. Takhle se alespoň člověk vyvaruje situaci, že si k někomu sedne a ten dotyčný ho požádá, aby si odsednul.

Z těchto případů je neohleduplnost zřejmá a zarážející. Pořád se ptám, kde se to v lidech bere? To se už skoro nikdo neumí chovat slušně i k cizím lidem? Já osobně se opravdu vždy snažím být k lidem milá, zdvořilá, ohleduplná a slušná. Takové chování k druhým mě přeci nezabije, navíc tím třeba někomu vykouzlím dobrou náladu nebo ho utvrdím ve víře v to, že slušní a ohledupolní lidé ještě existují. I u mladé generace, ve které jsem i já.

Náramek a přívěsek

12. února 2017 v 15:17 | Veronika Vé |  Fimo
Je to už dlouho, co jsem tento náramek a přívěsek vyrobila. Vlastně to bylo někdy na začátku podzimu. Jenže jsem průběh výtvoru natáčela a chtěla publikovat na youtube, ale mělo to jeden háček - neměla jsem to video na čem zpracovat. Noťas jsem měla téměř kaput, video se mi v programu na úpravu sekalo, nebyla tam možnost nahrát hudbu i mluvený komentář najednou. Před Vánoci jsme si ale nechali poskládat nový počítač. Mám na něm konečně vymakanej editor na úpravu videí, nic se neseká a já se odhodlala to video konečně zpracovat.

A zde je vdeo:

Škola noci 8 - Probuzená/ P. C. Castová, Kristin Castová

11. února 2017 v 20:00 | Veronika Vé |  O knížce
Škola noci 8Probuzená

Probuzená


P. C. Castová, Kristin Castová


Anotace:
Zoey a její strážce Stark se vrátili z onoho světa, ale nemají sílu ani chuť odjet z bezpečného, magií prostoupeného ostrova Skye a čelit dalším intrikám zlé velekněžky Neferet a nesmrtelného Kalony. Temnota však nespí, naopak získává na síle a chystá se příznivcům Světla zasadit další smrtící úder. A když v tulské Škole noci dojde k nejhorší možné tragédii, Zoey už se nemůže dál skrývat. Čeká ji kruté probuzení…

Informace:
  • Řazeno: Romány, Pro ženy, Sci-fi a fantasy
  • Rok vydání: 2011
  • Počet stran: 248

Můj názor:
Na knihu jsem se moc těšila a určitě mě tento díl nezklamal. Byla jsem svědkem mnoha zvratů, které mi doslova vyrazily dech. Hlavně konec knihy jsem měla přečtený během pár chvil a nemohla jsem se dočkat následujícího dílu.
Osobně si myslím, že tento díl je jedním z těch přelomových, u kterého se nebudete nudit ;) A i když jsem ho četla už před nějakou tou dobou, tak se mi stále při vzpomínkách na hlavní události tají dech.

Hodnocení:

*****


Vánoční a narozeninové knížky

11. února 2017 v 16:17 | Veronika Vé |  Objevy, nákupy a jiné
Tohle video vydávám se zpožděním, když vezmeme v úvahu, že od Vánoc již uplynul nějaký měsíc a půl a od mých narozenin už je to víc jak měsíc.
Ale i přesto, že už je 11. února, jsem se rozhodla tohle video publikovat.

Tak snad se bude líbit a třeba i získáte dobrý tip na knihu ;)


5. týden

7. února 2017 v 11:17 | Veronika Vé |  Deník 2017
5. týden

Jak bych těchto 7 dní jenom popsala? Sama jsem z nich byla tak zmatená....Kolotoč nočních směn pro mě není už nic neobvyklého, ale pokaždé ho prožívám jinak - tedy alespoň teď v zimě. Dlouho spím, pak zase spím málo, zdají se mi hrozné sny, ve kterých mě chce někdo zabít. Úplně nevím, jak si takové sny vyložit. Vlastně jsem se pořádně nevyspala i kvůli krční páteři. Zase mě začíná nějak zlobit a prostě nevím, jak si ustlat.
No a co bylo perličkou po poslední noční? Nešel mi otevřít zámek na skříňce. Prostě se to uvnitř toho zámku nějak zaseklo a musela jsem volat údržbáře, aby mi pomohl. Takže mi v závěru přítel musel ještě koupit nový zámek na skříňku, protože ten předešlý byl kaput. Jako by toho už tak nebylo málo..

Kamarádka si přijela pro přívěsek, co jsem jí vyrobila a byla nadšená, za to jsem moc a moc ráda! Pak jsem byla u další kamarádky, která studuje lékařskou fakultu a neviděli jsme se snad půl roku. Takže jsem si suprově pokecali a navíc se mi i líbí poslouchat starosti někoho, kdo ještě studuje. Tak nemusím poslouchat starosti typu: Tý jo, aby mi už přišla výplata. nebo Představ si, to vyúčtování za elektřinu nás výjde pěkně draho!

Do toho za námi (mnou a kolegyňkou) přišla na poslední noční, myslím, mistrová s tím, že se jedna z nás má zaučit na koordinátorku nebo něco takovýho. Moje razantní odpověď zněla NE! Já vím, že nikoho z práce nezajímá, jakou teď máme doma situaci - plno starostí s autem, všechno se sere a do toho ta rodina. Ale vážně teď nemám náladu na to se něco učit nebo nést za něco a někoho zodpovědnost.

Co bylo jediným světlým okamžikem, byla téměř šestikilometrová procházka s přítelem pro sladkosti do vedlejší vesnice. No jo, mně i taková prkotinka dokáže rozzářit den.