Neohleduplnost

18. února 2017 v 15:33 | Veronika Vé |  Život píše
Neohleduplnost. To je něco, co vážně nesnáším a dokáže mě rozčílit do mého nejvyššího stupně naštvanosti a někdy i agresivity. Zvláště nemám ráda ty typy lidí, kteří vědí, že se chovají k vám konkrétně neohleduplně a ještě k tomu na vás vyvalí svůj arogantní ksicht a mluvu.

Stalo se mi to už několikrát, ale za poslední týden se mi to přihodilo 4x? Stála jsem po práci na autobusové zastávce. Přímo přede mnou stála paní a pokuřovala elektronickou cigaretu (což, jak jsem nyní zjistila, prý není nezákonné, dokonce se smí kouřit i klasické cigarety přímo na zastávkách, které nejsou zastřešené). Ta paní vůbec nebrala ohledy na pány, co stáli hned vedle ní. Při tom jim kouř foukala přímo do obličejů. A tady ta stejná paní mi kdysi (tak půl roku zpátky) vdechovala díky větru kouř přímo do obličeje, protože jsem na zastávce stála přímo za ní. A dokonce jsem tuto paní potkala včera, když jsem vystupovala z autobusu. Šla nějakou dobu přede mnou a pak jsem se za ní zastavila u přechodu. Opět kouřila a bylo jí šuma fuk, kam ten kouř vlastně fouká. V tomhle případě jsem však shovívavá, protože jde prostě jenom tak ulicí, tak ať si klidně zapálí. Co mě však u této paní zneklidnilo, byl fakt, že ji vlastně pokaždé vidím s cigaretou v rukou, i když s elektronickou.

Když se ještě budu bavit o těch cigaretách. Když jsem ještě studovala (což je už nějaký ten rok zpátky), seděla jsem pod zastřešenou zastávkou. Bylo tam plno lidí a pamatuju si, že bylo celkem vedro. Pak si to tam nakřáčela přímo pod stříšku mladá slečna, která si zapálila. Upřímně proti kuřákům nic nemám. Je mi jedno, kdo kouří a kdo ne, ale co nesnesu je jejich bezohlednost vůči nekuřákům. Mně dělá zápach z cigaret hodně zle, proto se vyhýbám místům jako například hospody (i když tam se už kouřit prý nesmí). No, ale je vlastně jedno, jakým místům se vyhýbám, někteří kuřáci zkrátka neberou ohledy na nekuřáky a to ani na místech, kde se kouřit nesmí. Tenkrát jsem té slečně nic neřekla. Bála jsem se, že bych vyvolala konflikt před tolika lidmi, i když bych vlastně byla v právu. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná jak na tu slečnu, tak na sebe tak na ostatní, že jí nikdo nic neřekl a já taky ne.

Teď trochu z jiného soudku. V týdnu jsem jela autobusem z ranní směny. Jako poslední nastupoval takový mladičký student. Seděla jsem vzadu u okna. Když nastupoval, měl v plánu si už už sednout na sedačky u dveří autobusu (takové ty, které si musíte sklopit, aby jste si na ně mohli sednout). Pak si ale všiml, že je vedle mě volno a sedl si za mnou. Při tom se ani nezeptal, jestli si může přisednout. Ano, vím, že sedadlo vedle mě mi nepatří a že si tam může sednout, kdo chce. Ale beru za velkou neomalenost a vlastně i neohleduplnost, když se vás ten člověk nezeptá: "Smím si sednout?" nebo "Je tady volno?" a nebo nepronese jen prosté "S dovolením."
Zkrátka tento kluk si sedl jen tak. Do toho mě několikrát během jízdy strkal svojí nohou do mé, dělal cosi na mobilu a téměř při každé zatáčce mi ho vrazil pomalu až před obličej. Ke konci jízdy jsem byla už tak vytočená, jak jsem dlouho nebyla. Jediným mým zachráněním bylo, že jsem už už měla vystupovat. Když jsem chtěla, aby mě pustil, řekla jsem: "Můžu poprosit..." V tu chvíli jsem si i řekla, že si nezalouží, abych mu vykala, tak jsem ho raději neoslovila. Pak jsem se zarazila. Ten klučina mě pustil se slovy "Jojo, určitě." nebo tak nějak. Na to jsem mu poděkovala a odpověděl: "Nemáte za co." A já přemýšlela nad tím, proč někdo vlastně tak milý a zdvořilý se tak nechová vždy.

Tento klučina ale nebyl jediným případem drzého přisednutí. Dělají to i dospělé ženy, které od pohledu vypadají vznešeně a moudře a pak udělají tohle. Nevím, já se vždy lidí zeptám, zda si mohu přisednout. Dokonce jsem se i setkala s odpovědí: "Ne, někomu držím místo." To mi přijde v pořádku. Takhle se alespoň člověk vyvaruje situaci, že si k někomu sedne a ten dotyčný ho požádá, aby si odsednul.

Z těchto případů je neohleduplnost zřejmá a zarážející. Pořád se ptám, kde se to v lidech bere? To se už skoro nikdo neumí chovat slušně i k cizím lidem? Já osobně se opravdu vždy snažím být k lidem milá, zdvořilá, ohleduplná a slušná. Takové chování k druhým mě přeci nezabije, navíc tím třeba někomu vykouzlím dobrou náladu nebo ho utvrdím ve víře v to, že slušní a ohledupolní lidé ještě existují. I u mladé generace, ve které jsem i já.
 


Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. února 2017 v 15:59 | Reagovat

Asi jsme divné, já to taky považuji za samozřejmost, že se člověk zeptá, zda je vedle mě volno.
Když se nezeptá, považuji to za neomalené vpadnutí do mého osobního prostoru. Ono to bez té otázky prostě NENÍ totéž (i když tam pak sedí tak jako tak). :-)

2 Eliss Eliss | Web | 18. února 2017 v 16:04 | Reagovat

Ty cigarety mi taky dost vadí. A s tím autobusem jsem naučená stejně jako ty, vždy  se ptám jestli si můžu přisednout...

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 18. února 2017 v 16:25 | Reagovat

Mně se zase stalo včera, když jsem přišla do malé čekárny na zubní oddělení, že tam seděli na všech čtyřech židlích mladí kluci, no oni spíš sedoleželi, nohy natažené před sebe. Dvě a dvě židle proti sobě a já nemohla pomalu s berlemi mezi jejich nohama ani projít. Sice mě zaregistrovali, zvedli hlavy, ale to bylo tak všechno, ani náznak, že by ty nohy aspoň skrčili. O tom, že by si stará babka 65 let třeba chtěla na chvíli sednout asi ani neuvažovali, seděli koukali do mobilů, snad něco hráli a já v tu chvíli nedokázala ani promluvit, tak mi to bylo líto.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. února 2017 v 18:05 | Reagovat

Hmm... a ozvala ses teda vůbec někdy? Já nevim, ale zjistila jsem, že je docela běžný, že se objeví někdo, kdo něčím "otravuje" a všichni stojí a naštvaně čumí (překáží ve dveřích, zdržuje nebo tak něco). A když už se konečně někdo ozve, tak se ukáže, že ten dotyčný je vlastně jenom mimo, má něčeho plnou hlavu/neuvědomuje si a s omluvou toho nechá. Co třeba tomu klukovi říct, že mě za chvíli tím mobilem praští a jestli by s ním nemohl mávat trochu víc opatrně? Co třeba kouřící ženě říct, jestli by si nemohla poodstoupit, že to všem vadí? Nebo požádat o místo (což je další věc, někdo bude kušnit, že automaticky nezvednu prdel proto, že nastoupil někdo starej, ale že mě už pálí chodidla a poskakovat z nohy na nohu ve stoje, protože to fakt nevydržím, se mi nechce, to váhu nemá)? Ono otevřít pusu se fakt někdy vyplatí. Tohle zase vadí mě, že se člověk neozve. Lidi se musí naučit ozvat, ne jenom trpně snášet a pak si stěžovat, když už jsou ti, co je otravovali, daleko. Jo, ve vlaku/autobuse je slušné zeptat se, jestli je tam volno. V MHD to tak neberu, to vnímám jako průchoďák. Ale jinak... prostě když něco chci, třeba i ohled, a nedostává se mi, tak se mám ozvat, ne si stěžovat až někdy potom. Když někdo nemá vštípeno vnímat svoje okolí sám od sebe, tak to dělat nebude, když ho o to nikdo nepožádá.

5 veronika-ve veronika-ve | Web | 18. února 2017 v 19:05 | Reagovat

[4]: Máš pravdu. Ale jak jsem napsala, nerada vyvolávám konflikty. Asi je to proto, že když jsem si otevřela pusu mezi rodinou, že mi vadí, že kouří všude možně a že ten kouř jde na mě, vždy mě odpálkovali a nasadili ten arogantní ksicht a mluvu. Prakticky mě dali do pozice, že já si nemám co stěžovat a mám jít bokem, i když by to mělo být právě naopak. Proto jsem raději zticha.
Ale souhlasím s tebou, pokud tomu danému člověku někdo neřekne, že by to dělat neměl, asi ho to samotného nenapadne. Ale to nemůžeme vědět. Třeba si je svojí arogance a neohleduplnosti vědom a jen čeká na to, kdo se ozve, aby se mohl ohrazovat stůj co stůj a dělat scény.

6 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 3. března 2017 v 13:09 | Reagovat

Kvůli tomu nemám ráda kuřáky. Já vím, že ne všichni jsou takhle bezohlední, ale právě tihle jsou nejvíc vidět.

Ještě nesnáším, když přijede autobus a lidé se jako šílení tlačí dovnitř.
Kolikrát to dělají takoví ti postarší lidé kteří se tam chtějí natlačit, hlavně aby si sedli.
A vůbec je nezajímá že za nimi stojí třeba opravdu starý člověk o holi, někdo o berlích nebo těhotná žena.
Kolikrát do tebe i strčí a normálně tě z cesty odstrčí když jsi před nimi, nebo když vystupuješ.

A kouřit doma je taky zvěrstvo.
Nechápu proč kuřáci nemohou chodit prostě na balkon, zvláště když mají doma nějakého nekuřáka.

7 veronika-ve veronika-ve | Web | 5. března 2017 v 10:31 | Reagovat

[6]: S tím autobusem máš naprostou pravdu. Mě vždycky nejvíc fascinovalo na starších lidech (většinou ženy okolo 45 a výš), že nám jako malým prvňáčkům nadávali, že přijdeme na zastávku poslední a cpeme se první, ale že jindy jsme my na zastávce čekali třeba 15 minut a oni si přišli na poslední chvíli a předběhli nás, jenom proto, že jsou starší, to už bylo přeci dobře, ne?!

8 Panda Panda | E-mail | Web | 22. března 2017 v 10:23 | Reagovat

Jo jak už tu bylo řečeno, dost často je člověk bezohledný ne proto že by byl zlý, ale protože neví že něco dělá co by mohlo jiným vadit. Rokama jsem i u sebe našel spoustu věcí které jsem dělával a nevěděl, že tím jiné mohu obtěžovat.

V dopravních prostředcích MHD (Praha) nebývá obvyklé ptát se na místo, lidi si přisednou a zas za minutu vystoupí, tam je to v pořádku. Až v meziměstských prostředcích bývá obvyklé se dovolit. Ale když se někdo nezeptá - no a co. Často se i stane, že se člověk zeptá, ale není to slyšet, nebo např. jen posunkem očí. Zlobit se na ty lidi by bylo jen vytvářet si v nás zbytečné negativní emoce a někdy to může být i neprávem.

Kouření - jo je to nepříjemné. Ale vezmi to ještě tak, že kuřáci jsou vlastně chudáci. Kouření je jakási záplata na vnitřní nevyrovnanost, ti lidé po tom sahají když se necítí dobře, cítí vnitřní neklid. Když ta paní kouří neustále, to na tom musí být psychicky velmi špatně, je velmi nešťastná. Zdravý vyrovnaný člověk takové potřeby nemá.

9 veronika-ve veronika-ve | Web | 27. března 2017 v 10:05 | Reagovat

[8]: Možná v Praze v MHD je to běžné, neptat se, jestli si mohu přisednout. Jak píšeš, lidé si sednou a za minutu zase vystoupí. Ale mně prostě vadí, když domů jedu autobusem třeba 25 minut a někdo si ke mně bez zeptání sedne. Prostě mám vryté, že je slušné se nejdříve zeptat.

Kuřáci rozhodně nejsou chudáci. Každý má nějaké problémy a pokud bychom to měli všichni řešit tím, že si zapálíme...no potěš koště! To je jak kdyby nějaký člověk udělal na zastávce scénu, začal křičet, skákat a bůhví co ještě a já jenom řekla: "Vždyť ho nechte, on je to nevyrovnaný chudák, tak to budeme tolerovat."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama