Ani jsem to nepostřehla

11. května 2017 v 17:38 | Veronika Vé |  Život píše
Když člověk dospívá, hodně věcí se mění.

Znovu je tu období maturit a já jsem neskutenčě ráda, že to mám již 3 roky za sebou. Ovšem ukončení střední školy sebou přineslo i ukončení mnoha vztahů. S kamarády už se tolik nevídám, vlastně jen hodně zřídka. Na jednu stranu je to škoda, na druhou stranu většina z nich stále studuje a s těmito lidmi už toho nemám tolik společného, i když bych si to moc přála. Zkrátka pracující člověk dělnické třídy a vysokoškolák moc společných životních témat, o kterých by si mohli smysluplně popovídat, nenajdou. Tedy alespoň tak to je v mém případě a případě těch vysokoškoláků. Je to škoda, po některých přátelích je mi opravdu smutno.

Nicméně abych se dostala k jádru věci. Dnes jedna kolegyňka v práci řešila nějakou vážnější věc ohledně své kamarádky. A já si uvědomila, že už to nedělám. Dřív, to bylo ještě v době, kdy jsem měla status student, jsme si s kamarádkami popřípadě kamarády stále říkali něco nového, o svých vztazích nevztazích, o tom, co se stalo doma a jak nás rodiče nechápou, o snech, představách, tužbách. A teď? Tohle vážně neřeším. Vůbec.

Když nad tím tak přemýšlím, nijak mi to nechybí. Jen jsem v šoku, že jsem to nepostřehla. Myslím tu dobu, kdy jsem o tohle přestala projevovat zájem a kdy ostatní zjistili, že mi raději psát nebudou, protože....vlastně ani nevím. Třeba jsou na tom stejně jako já a své pocity a události už nepotřebují sdělovat každému, jako tomu bylo kdysi ve studentských letech. Nebo zkrátka nejsem pro ostatní dobrou kamarádkou. Nevím.

V každém případě mě nezajímá, co se komu stalo, když to tedy není opravdu blízký přítel nebo rodina. Možná to vyzní hanebně, ale já vážně netoužím po tom, aby mi 10 kamarádek denně psalo o tom, co zažily na přednášce a kterej kluk je pozval na rande. Z tohoto jsem vyrostla. Možná proto, že mám myšlenky směřující jinde, než na místa rande, škádlení a flirtování.

Mám jen asi 2 kamarádky, se kterými udržuji přátelský kontakt. S jednou, vysokoškolačkou, se vídám tak 2-3x do roka. Hlavně kvůli tomu, že už nebydlí ve vesnici jako dřív a má náročnou školu. Je to snad jediná vysokoškolačka v mém okolí, co si i po třech letech studa na VŠ udržela zdravý selský rozum.
No a druhá kamarádka je taky pracující bytost, jako já, i když ne v dělnické sféře. Ale stále se spolu bavíme, tak 10x do roka, řekla bych. Tyto 2 duše mám moc ráda a nechci o ně přijít, i když jedna z nich bude lékařka a druhá, co já vím, úspěšná podnikatelka :)
 


Komentáře

1 Atheira Atheira | Web | 11. května 2017 v 18:31 | Reagovat

Třeba s většinou těch vysokoškoláků budeš mít možnost najít společnou řeč až dostudujou. Především, jestli hodlají mít jen (ne)titul Bc... Abys je pak nepotkala v Tescu, až budeš platit nákup. :D

2 justleni justleni | Web | 11. května 2017 v 19:54 | Reagovat

Já mám maturitu bohužel za 11 dní, takže ti závidím, že už ji máš za sebou :D mě tyhle "drby" o tom, kdo kde a s kým taky nezajímají, jsem na tom podobně :D

3 m17 m17 | Web | 11. května 2017 v 21:10 | Reagovat

Tohle taky neřeším. Jestli na střední, čert vím, už si nepamatuji. Ale fakt jsem neřešila, jakoukoliv třetí osobu s nějakou kamarádkou. Pamatuji si, že mě děsně vytáčelo, když mi jedna kámoška přeposlala zprávy od jiné a přitom mě se ta věc netýkala. :D :D

4 handmademo handmademo | Web | 11. května 2017 v 23:00 | Reagovat

prostě asi dospíváme :-D některé věci je fajn prsotě neřešit :-)

5 Dorian Dorian | Web | 11. května 2017 v 23:53 | Reagovat

Nemyslím si, že by v tom hrálo roli to, kdo šel a kdo nešel na vysokou školu. Je to bod v životě, kdy se lidi vydávají tou svou cestou, což znamená, že staré známosti nahradí nové starosti. A ve výsledku jsou dvě dobré kamarádky víc než dost :)

6 Lucirä Lucirä | E-mail | Web | 12. května 2017 v 6:22 | Reagovat

Zrovna nedávno, když jsem potkala pár povědomých tváří, jak jdou z maturit, jsem si uvědomila, jak už je to všechno pryč. A přistihla se, že se mi trochu zastesklo po těch bezstarostných časech a posledních dnech se spolužáky. Na druhou stranu, od samého začátku střední školy jsem moc dobře věděla, že tohle budou přesně ti kamarádi, se kterými si ráda pokecám ve škole a občas i mimo školu, ale po skončení posledního ročníku se rozběhneme každý svým směrem..  Přijde mi, že ve škole se spolu zkrátka lidé baví tak trochu z nutnosti, protože jaká je pravděpodobnost, že narazíme na spřízněnou přátelskou duši zrovna ve škole.. :-) Občas bych se do těch dob vrátila, jen tak na skok, zároveň ale vím, že dnes bych si s těmi lidmi už neměla moc co říct.

Ale myslím, že ta "potřeba sdělovat informace každému" se moc dospívání netýká. Pracuji se staršími ženami (kolem 40tky) a ty drbou úplně stejně jako středoškolačky, ne-li víc. Spíš to bude o povaze. :-)

7 veronika-ve veronika-ve | Web | 13. května 2017 v 17:05 | Reagovat

[1]: Snad jo, ale nejsem si tím moc jistá :P

[2]: Budu držet palce, hlavně klidné nervy! ;)

[3]: To se mi taky stávalo, většinou jsem ani nevěděla, co k tomu mám říct, šlo to nějak mimo mě :D

[4]: To máš asi pravdu :)

[5]: Nemyslela jsem tím, že vysokoškolák bude tohle řešit a pracující lidé ne, spíš jsem chtěla nastínit, že studenti SŠ a VŠ k tomuhle mají asi víc příležitostí. Ten, kdo si vydělává na živobytí a má k tomu plno starostí s placením prostě nenajde energii na to řešit takovýhle věci. Pokud to teda není člověk s neuvěřitelnou energií nebo superdrbna :P ;)

[6]: To ano, plno ženskejch, a co si budeme nalhávat i chlapů, drbou zkrátka proto, že je to "zajímá" a mají tuto potřebu. Na jednu stranu to bude i o povaze, jak píšeš, ale podle mě i o tom dospívání. Protože i když je ženě třeba 40, můžeme říct, že doopravdy dospěla, když drbe vše, co se kolem ní šustne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama