(Super)hrdinové

30. května 2017 v 16:20 | Veronika Vé |  Život píše
K napsání tohoto článku mě vedlo hodně faktorů, ještě více důvodů a snad milion pocitů. Takže mi nejspíše dáte zapravdu v tom, že napsat v tomhle případě článek, co má hlavu a patu, bude složité. Ale zkusím to.

Hrdinové? Co se Vám pod tímto pojmem vybaví? Mně člověk, ne nutně hasič, co zachraňuje jiného člověka z hořícího domu. Proč? To vážně nevím. Možná proto, že z ohně mám vážně respekt a tudiž někdo, kdo je ochoten běžet do hořícího domu, aby někoho zachránil, je pro mě hrdinou.

Nedávno jsem s kamarádem, který na sebe souká obleky hrdinů/superhrdinů, měla takový kratičký rozhovor. Mimoto tady jsou jeho stránky. Myslím, že je to dobrý koníček. Sice u některých lidí je to podle mě trochu úchylný a divný, navlékat se do kostýmů sci-fi nebo fantasy postav, ale u něj mám jistotu, že je to v normě, jestli se to tak dá říct.
Ale abych se vrátila k tomu rozhovoru. V závěru z toho totiž vyšlo, že M., ten kamarád, se necítí být tím superhrdinou, když se do kostýmu oblékne. Což je důvod, proč tohle považuju za to, že je to v normě.
A tohle je už z mého pohledu, bohužel jsou lidé, co se obléknou do takového kostýmu a myslí si, že jsou to superhrdinové, hrdinství zahrnujíce, což podle mě není zdravé a vlastně ani morální. V tom případě já se můžu obléci jako profesorka VŠ a tím pádem i budu profesor na VŠ. Vidíte, jak je to nesmyslné?

Hrdinství si člověk musí zasloužit, ale ne úmyslně. Když vidím, jak se v bazénu topí dítě, neměly by moje myšlenky být: Když teď skočím do vody a zachráním to děcko, každý mě bude mít za hrdinu. To je alarm, že člověk není normální. Navíc takového jedince poznáte podle toho, že nejdřív dlouze a blbě na to topící se dítě čumí, a pak až za ním skočí.
Kdežto člověk, co hned bez rozmýšlení skočí do toho bazénu a dítě zachrání, to je hrdina. Ten, co to udělá, aniž by od ostatních očekával uznání za hrdinství.
Kdysi jsem byla na Škole v přírodě, to mi bylo tak 9-10. Všichni se potulovali kolem bazénu, protože právě probíhaly plavecké závody. Kluk z nejstaršího ročníku skočil do vody a musel dopadnout fakt blbě, protože se začal topit, i když uměl plavat. A jedna jeho spolužačka neváhala a skočila pro něj. Pak, večer, když se udělovaly různé pochutiny za úkoly, které jsme ten den zvládli, ta holčina za záchranu svého spolužáka dostala sladkost také. A mně to přišlo správné. Vždyť jí bylo asi 13 a neváhala a spolužáka zachránila. Proč by si za to něco nezasloužila? Vždyť ani nečekala, že něco večer dostane a přesto do bazénu skočila, když učitelky a ostatní žáci byli v šoku a jen blbě civěli, včetně mě. Nejhorší však na tomto zážitku bylo to, že jí to ostatní záviděli. Jako vážně?! Chápete, jak je nesmyslné žárlit na někoho, kdo někoho zachránil?

Hold lidé jsou buď takoví, nebo makoví. Ale prosím vás, lidi, zamyslete se nad sebou! Oblékat se za superhrdiny a myslet si, že jimi jste nebo škaredě závidět spolužačce a žárlit na ni proto, že zachránila topícího se spolužáka....na to napíšu jen jedno: A to jako vážně?!
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 30. května 2017 v 17:48 | Reagovat

Moc pěkný článek :) Pravý hrdina je opravdu jen ten, kdo má hrdinství v srdci. Ale tím nechci říct, že mi vadí když se někdo převléká za hrdiny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama